Lenka

Mgr. Lenka Marečková, nar. 3. 6. 1963, právnička a lektorka seminářů osobního rozvoje zaměřených na aktivaci vnitřních zdrojů. Na workshopech vede účastníky k nalezení cesty k sobě samotným a poznání neomezeného vlastního potenciálu a hodnot v hloubce každého z nás.

Práci s  energií a jejím využití pro léčení učí od r. 2004. V roce 2012 přešla na pránickou výživu. Některá její vyjádření k pránické výživě zachycuje Viliam Poltikovič ve filmu ŽIJEME Z ENERGIE, JSME ENERGIE. Od práci s energií v duchu původního japonského systému Reiki, v němž je kladen důraz především na vlastní vnitřní rozvoj a práci na sobě samotném, se posunula k vlastnímu systému KI-PRÁNA–ČHI = jedna energie.

Čerpá  především z kořenů spirituality, nezávislých na odlišnostech rozličných kultur a náboženství. Klade důraz na úctu, opravdovost, jednoduchost, koncentraci pozornosti na podstatu a uzemnění. Autorka systému 72 kvintesencí České esence.

V důsledku duchovního probouzení se brzy začala zajímat o různé duchovní cesty a proudy, filosofii i podstatu světa, který ji obklopoval. Zaujetí pro podstatu a pravdivost ji skrze recitaci vlastních básní kritických k tehdejšímu režimu přivedlo dvakrát do vězení, poprvé již v devatenácti letech. Po propuštění z  vězení podepsala Chartu 77 a účastnila se práce řady tehdy nelegálních iniciativ usilujících o ochranu lidských práv, např. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Nezávislé mírové sdružení nebo Nezávislé ekologické společnosti, kterou založila. Po r. 1989 vystudovala práva na Karlově univerzitě v Praze a od devadesátých let působí v oblasti spravedlnosti, ústavního práva a ochrany lidské důstojnosti a hodnot, v období 1998 – 2003 v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla (kniha Milosti – ohnisko lidství v trestním právu, Academia 2007), doposud pracuje jako právník v oblasti ochrany lidských práv. Zabývá se otázkami kontraproduktivity systémů donucení, uchováním a rozvíjením vnitřní svobody i v nesvobodných institucích a konceptech, důležitosti hodnotových systémů, překonáváním hranic mysli, změny paradigmatu. Mezi její životní témata patří i lidská práva a biomedicína a práva dětí, zejména v souvislosti s jejich odebíráním z rodin.

Věří, že všechno v našem životě má svůj hluboký vnitřní smysl: „Produchovňováním každodenní práce a obnovou posvátnosti každý můžeme jako Prometheus snášet z nebes oheň, posvěcovat a oživovat jím všechno, čeho se dotýkáme, přicházíme do kontaktu, co připravujeme – pokrmy, esence, léčivých mastí, prostředí, ve kterém se pohybujeme. Dotýkat se vlastním srdcem srdcí ostatních.

Můžeme být svobodní.

Jakmile najdeme cestu k sobě a začneme se víc a víc probouzet a nacházet sami sebe, začínáme i být víc a víc sami sebou.

Jakmile se rozvzpomeneme na naši podstatu, všechno, co nás do této chvíle poutalo, se samo začíná proměňovat, pouta a závislosti uvolňovat a my ožíváme a rosteme víc a víc do porozumění, svobody, růstu vnitřní pravdivosti a světla, bez ohledu na vnější impulsy a nepřízeň

Důležité je nalézat v sobě toto světlo, dovolit mu růst a sobě svobodu.“

Pavel o Lence:

„Na Lence obdivuji, jak umí prolnout vysoké osobní i duchovní ideály a praktický přístup k životu, propojovat běžné každodenní záležitosti a spiritualitu v jedno – přinášet do každého okamžiku našich životů světlo. Spojit náročné povolání s intenzivní, pravidelnou, dlouhodobou duchovní praxí se pro mnohé z nás jeví velmi obtížné, až téměř nemožné. Lenka je však pro mne povzbuzením a důkazem, že to možné je.

Smysl pro spravedlnost, pravdu a propojení spirituality a každodenního života, který může být i velmi náročný, dlouhodobě žije a uskutečňuje osobním i profesním životě.