Místo setkávání: tradice i současnost duchovního vzdělávání

Nedaleko Prahy se nachází poklidná krajina opředená mnoha dávnými legendami. Nad obcí Zákolany, v Budči, stávala kdysi nejstarší škola na území země zvané Boiohemum – země keltského kmene Bojů. V době, o které máme zachované zprávy však už i země nejenom keltských kmenů, ale i Slovanů. Traduje se, že právě zde se setkávali ve škole stará stejně jako ty známější druidů a kněžek na britských ostrovech. Mísí se zde tradice keltské s těmi slovanskými a zdejší krajina si to dobře pamatuje. 

Energie místa citlivým příchozím připomíná Glastonbury – Avalon, s nimiž je jednou z ley lines také spojena. Těchto významných spojení bychom tu našli podstatně víc, toto je ale kvalita, kterou zde můžete vnímat nejsilněji. 

Stejně tak v historii obou míst je mnoho společného. Krom existence nejstarší školy a jejího zaměření na dávnou moudrost je také z archeologických nálezů patrné, že zde (přinejmenším nějaký čas) zde skutečně žily velmi blízko sebe dvě velmi odlišné kultury. I zde starou víru později překrylo křesťanství. A přestože osud sv. Václava, který se později stal patronem království je jiný, než byl Artušův, i v jeho životě a smrti jako by se snoubily a našli svůj výraz obě víry – stará i nová, která se jí snažila nahradit, ale zároveň jí tím skrze sebe umožnila zářit jako duchovní dědictví a linii světla dál. I zde můžete tak silně vnímat spojení a blízkost dvou světů, a jen sotva znatelnou hranici, závoj mezi nimi oběma.

Budeč je zvláštní místo, se zvláštním kouzlem, energií, odkazem a možná nejenom historii náležejícím významem. Jakoby ze středu kopce tryskalo světlo. Anebo šlo o jednu z hor z křišťálu?

Mystická krajina za Prahou

Kronikář Václav Hájek z Libočan kdysi napsal: „V roce 678 Krok založil pevný hrad nad zákolanským potokem. Zde se narodily Kazi, Teta a Libuše, sem chodily vědmy ze širokého okolí, by se učily taným uměním… A protože se zde budila jejich mysl a také se učily poznávat budoucnost, bylo hradiště nazváno Budeč…“

Pokud budete hledat Budeč, přijedete nejprve do zalesněného údolí překvapivě připomínajícího kousek Šumavy a přezdívaného České Toskánsko. Budeč samotná je leží na vrcholku kopce zvedajícího se nad obcí Zákolany a obkrouženého jejími částmi (Kováry, Tejnice) a obcí Koleč. Z vrcholu poznáte, že jste na dohled Řípu, a také na dohled Prahy.

Budeč samotná má velmi silnou a příjemnou energii a z pohledu shora vypadá jako srdce. V údolí, nad kterým se vypíná ve vší své kráse, síle i skromnosti, najdete i Místo setkávání.

Na druhé straně Místa leží opiddum Rusavky, přezdívané Brána Světla. V prostoru se kříží mnoho ley lines a je tu i nesmírné množství přírodních svatyní a jinak energeticky silných míst a starších osdílení.

V bezprostřední blízkosti směrem za Kováry např. Homolka (Dřetovice), kde se nalezl velký a ze všech dosavadních archeologických nálezů u nás nejkrásněji zdobený meč pojmenovaný jako Airinachův meč, na druhou stranu Holubice s osmibokou kaplí zasvěcenou panně Marii.

Místo setkávání pro osobní setkání a osobní růst

Tradice vzdělávání v této krajině ovšem nekončí v mýtických dobách.

V bývalé zákolanské hájovně, nyní moderně zrekonstruované, probíhá řada seminářů a setkání.

Po dobu pěti let odsud vysílalo i internetové rádio Místo setkávání, zaměřené na osobní rozvoj, různé duchovní směry a proudy, toleranci a porozumění.