BIBLIOGRAFIE O BUDČI
Přemyslovská Budeč, Archeologický výzkum hradiště v letech 1972-1986, Zd. Váňa, Archeologický ústav Akademie věd,1995
Budeč 1000 let, sborník
Budeč 1100 let (905 – 2005) I., Archeologie a historie, sborník, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, 2005
Budeč 1100 let (905 – 2005) II., Příroda – krajina – člověk, Občanské sdružení Budeč v Kovárech ve spolupráci se Sládečkovým vlastivědným muzeem v Kladně, 2005
Kroniky
Kosmova kronika česká
Dalimilova kronika
Kronika Hájka z Libočan
Další literatura
Krajinou putující hvězdy, Josef Dolejší, nakladatelství MH, Beroun 2001
Pole Slunečního býka, Otomar Dvořák, Zuzana Svobodová, nakladatelství MH, Beroun 2002
Esoterické Čechy, Morava a Slezsko, V. díl. Václav Vokolek, Jiří Kuchař, Eminent, 2006
Mystéria země české, Emilie Bednářová, 1997
Časopisy
Posel z Budče
LEGENDY
- "I. staroslověnská legenda“První staroslověnská legenda o svatém Václavu „Sě nyně“ - „Hle, nyní se naplnilo slovo prorocké“, ve třech různých redakcích: charvatsko-hlaholské v textu Novljanském, Lublaňském a Římském, jihoruské v textu Vostokovově Rumjancevském),– severoruské v textu Minejním (Makarijevském)
- „Crescente fide Christiana“Základní latinsky psaná václavská legenda („Když rostla víra křesťanská“)
- „Legenda Gumpoldova“(výňatky) Gumpold, biskup v italské Mantově, na přání císaře Oty II. (975-985) zpracoval a rozšířil text bavorské) legendy „Crescente fide Christiana“.
- „Legenda tzv. Kristiána“, břevnovského benediktina, bratra knížete Boleslava II., s názvem „Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae aviae eius“ („Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho“), z podnětu druhého pražského biskupa Vojtěcha v letech 992-994. Označovaná jako nejstarší česká kronika (prof. Josef Pekař, 1870-1937
- „II. staroslověnská legenda o sv. Václavu“, tzv. legenda Bukolského. Zčásti převyprávění latinské legendy Gumpoldovy (po roce 983), ale i doklad trvání staroslověnského křesťanství v Čechách vedle latinské bohoslužby nejméně do roku 1000.
- „Proložní legenda o sv. Václavu“ Legenda jihoruského původu z druhé polovice XII. nebo ze začátku XIII. Století.
- „Oportet nos fratres“ „Je třeba nám, bratři“ – zpracování Gumpoldovy legendy rýmovanou prózou asi ze začátku 12. století.
- „Diffundente sole“„Když slunce rozlévalo“ – výtah z Kristiána pořízený ve 13. století. O vznešenosti slovanského jazyka. Obhajoba oprávněnosti jeho užívání při bohoslužbě.
- „Oriente iam sole I, II“ První recenze václavské legendy „Když již slunce vycházelo“ byla sepsána kolem poloviny 13. století, druhá recenze, považovaná za památku první kategorie, vznikla v druhé polovině 14. století. Na řadě míst se doslova shoduje s Kristiánovou legendou, je v ní ale vynecháno vše, co by mohlo připomínat slovanskou bohoslužbu.
- „Ut annuncietur I, II“ „Aby bylo zvěstováno“ – václavská legenda stejně jako předchozí texty vznikla ve dvou redakcích v průběhu 13. století v dosud ne zcela vyjasněném sledu.
Znění legend nebo jejich částí najdete na adrese www.moraviamagna.cz/legendy
SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL
Současná verze
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.
Přidávané sloky
Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.
Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.
Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.
Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope,
svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký, svatá Ludmilo, svatá Anežko,
svatý Václave!
Kriste, eleison.
Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha svatého.
Kriste, eleison.
Starší verze
Svatý Václave, vévodo české země,
kněže náš, pros za ny Boha, svatého Ducha!
Kyrieleison.
Nebeskéť jest dvorstvo krásné,
blazě tomu, ktož tam pójde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kyrieleison.
Pomoci tvé žádámy,
smiluj sě nad námy.
Utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave!
Kyrieleison.
Nejstarší dochovaná podoba - 1368
(vůbec nejstarší zápis písně je dochován v kronice Beneše Krabice z Weitmile z roku 1368,
který obsahuje 3 sloky)
Svatý Václave
vévodo České země
kněže náš
pros za ny Boha
svatého Ducha
Kyrieleison
Nebeské toť dvorstvo krásné
blaze tomu ktož tam pojde
život věčny
oheň jasný
svatého Ducha
Kyrieleison
Pomoci tvé žádáme
smyluj se nad námi
utěš smutné
odžeň vše zlé
svatý Václave
Kyrieleison
Chorál v litoměřickém graduálu - 1475 (znění chorálu se opět objevuje ve sborníku husitských písní tzv. Sborníku
litoměřickém z roku 1475. Narozdíl od předešlé verze ze 14. století je zde zapsáno šest dalších slok).
Sloky 4 - 9
Angele swieti nebesstij
raczte nas k sobie przwiesti
ku kdez slawa
neprzestawa
wieczneho Boha
Krysteleyson
Marya matko zaduczie
tys kralowna wssemohuczi
prosiz zany
(král Václav III.) za krziestiany
Hospodyna
Krysteleyson
Wssickni swieti spomahayte
zahynuti nam nedayte
w swietie w bludnem
at nezahynem
Krysteleyson
Hrziechuow se nasych lekamy
spomoczi wassie zadamy
swaty Wite
slawny Woytiesse
Krysteleyson
Wysste diediczi czeske zemie
raczte pomnieti na swe plemie
nedayte zahynuti
nam y buducziem
swaty Zykmunde
swaty Prokope
swata Ludmillo
Krysteleyson
Bohu otczi chwalu wzdaymy
swatym se krzizem pozahnaymy
we gmeno Otcze
y Syna geho
y swateho Ducha
Krysteleyson
Amen
Rukopis pražské univerzitní knihovny - 15. nebo 16. stol.
(v tomto rukopise nejasné datace je přítomná ještě desátá sloka chorálu)
Sloka 10
Tys nass diedicz Czieske zemie
rozpomen se na swee plemie
neday zahynuti naam y buduczym
swaty Waczlawe Kristeleyson
(www.wikupedia.org)
